Stručná historie registrace nemovitého majetku

Již na počátku civilizace si lidé začali uvědomovat,  že lze svoje životní potřeby směňovat. Byly to nejdříve potraviny, jejich zdroje a následně i majetek s tím související. Podle majetku se porovnávala a respektovala ekonomická a později i politická moc. Od úsvitu civilizace až po dnešek tento fenomén ovlivňuje jednání, charaktery nejen jednotlivých lidí, ale i celých společností a národů. Touha po moci  a majetku vytvářela i mezilidské konflikty, které ve 20. století přerostly ve světové války.

První záměry poznat rozsah majetku svých poddaných a vazalů měli již starozákonní feudálové, kmenoví vůdci, kteří pak vybírali již jimi předurčený díl z tohoto majetku. Rozsah a velikost majetku se měřil a odhadoval již v dobách prvních států v Mezopotámii a podrobnější popis principů velikosti majetku byl zaznamenán z dob etruského Říma. Rozdělení majetku dle hodnoty bylo používáno pro potřeby dělení moci, později již v dobách Říma obyvatelstvo platilo daně – naturální, pozemkovou a z podnikání. Platili se také daně z dědictví a různé poplatky a cla pro potřeby státu, republiky – císaře.

Na našem území se snažili již Přemyslovci o systematický výběr daní, sporadický, ale vyplývající z nejvyšší moci ve státě. Úměrně se vzrůstající mocí šlechty - dědičná držba půdy šlechtou - se rozrůstal i jejich majetek – jednotlivé vsi, panství i dominia, a následně i odpor k odvodu daní. Vyměřování daní bylo prováděno na základě „odhadů“ pověřených správců knížectví později království, docházelo ke zkreslování rozsahů majetku, ať z hlediska korupčního jednání, tak i z neznalosti či hrubé výměry pozemků i hospodářských výnosů. Institut Zemských desek - soudní orgán šlechty (půhonné a trhové (1320) – 1541 vyhořely, nové vklady). Berní rula: 1654, třicetiletá válka a její následky, demografický úbytek, 1/3 usedlostí pustá.

Prvními moderními počiny v oblasti registrace nemovitého majetku a vyměřování daní byly tereziánské a josefinské reformy v druhé polovině 18. století. Za vlády Marie Terezie došlo k tvrdým daňovým reformám (Haugwitz – dominikál, rustikál), k prvním krokům v registraci nemovitého majetku – čísla domů, „podýmné“. Teprve Josef II přistoupil k reformám, které měly do budoucna jednotně stanovit výši daní dle výměry pozemků, jejich bonity a průměrných výnosů – v roce 1784 – 1789 tzv. josefinský katastr. Tomuto kroku předcházely dílčí reformní kroky v dělení majetku ve vlastnictví či správě panovníka – tzv. raabizace 1777, starší patent o zrušení roboty apod. Všechny uskutečněné  reformy se však byly založeny na nepřesných měřeních, mnohdy laicky provedených, směřovaly spíše k rovnoměrnému rozložení daňového zatížení. Historickým zlomem v určování výměr nemovitostí - pozemků byl rok 1817, kdy byl vydán císařský patent o dani pozemkové, základ tzv. stabilního katastru. V roce 1871 byl vydán knihovní zákon, který upravoval zakládání pozemkových knih jako dokladu o vlastnictví. Novodobé předpisy o registraci nemovitého majetku představoval zákon č.177/1927 Sb. – katastrální zákon (konstitutivní povaha zápisu – nutnost zápisu do knih ze zákona). V počátečných letech komunistického režimu byl tento princip zrušen – občanský zákoník z roku 1951 (platnost vlastnického práva pouze smlouvou). Teprve v roce 1964 byl přijat zákon, který založil tzv. Evidenci nemovitostí. Problematičnost těchto předpisů byla odstraněna až po změně režimu – zákonem č. 344/1992 Sb. – o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon) spolu se zákonem č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech.